诗篇 82

1Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí: 2Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah. 3Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. 4Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho. 5Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují. 6Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; 7A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete. 8Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.