诗篇 146

1Halelujah. Chval, duše má, Hospodina. 2Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. 3Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. 4Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. 5Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, 6Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, 7Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. 8Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. 9Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací. 10Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.