Mezmurlar 141

1Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. 2Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. 3Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. 4Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. 5Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich. 6Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. 7Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. 8Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. 9Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. 10Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.