Psalm 22

1Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 2Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 3Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. 7Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. 8Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 9Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 10Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 11Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. 12Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 15Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. 16Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 17Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 18Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 19Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. 20Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. 21Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. 22Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. 23I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: 24Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 25Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. 26O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. 27Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. 28Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. 29Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. 30Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. 31Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. 32Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.