Lamentations 5

1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. 2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. 3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. 4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází. 5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti. 6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. 7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. 8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. 9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti. 10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu. 11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí. 12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. 13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají. 14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých. 15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. 16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili. 17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, 18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní. 19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. 20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? 21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. 22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?