Job 24

1Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho? 2Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. 3Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy. 4Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě. 5Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich. 6Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. 7Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě. 8A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí. 9Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou. 10Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati. 11Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí. 12Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní. 13Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. 14Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj. 15Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá. 16Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla. 17Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí. 18Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. 19Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. 20Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. 21Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní. 22Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj. 23Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich. 24Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají. 25Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?