Job 12

1Odpověděv pak Job, řekl: 2V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. 3I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? 4Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý. 5Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. 6Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich. 7Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě. 8Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě. 9Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila? 10V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského. 11Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí? 12Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost. 13Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost. 14Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno. 15Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. 16U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. 17On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí. 18Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich. 19On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. 20On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře. 21On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. 22On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti. 23On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je. 24On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, 25Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.