시편 6

1Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. 2Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne. 3Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. 4Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad? 5Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. 6Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? 7Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím. 8Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. 9Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. 10Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. 11Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.