Verš dne
Denní reflexe generovaná umělou inteligencíTedy přinášejme skrze něho Bohu vždy oběť chvály, to jest ovoce rtů, která vyznavují jeho jméno.
**Oltář živých úst** V troskách starověkého chrámu kouř spálených obětí již dávno přestal stoupat — přesto oltář neuhasínal; byl *přemístěn*, umístěn v samém dechu každé věřící duše. Chvála není pouhá emoce, kterou cítíme v štastné dny, ale *obětina* — něco, co se obětuje právě když nás něco stojí, když smutek tísní hruď a vděčnost musí být *zvolena* spíše než pouze cítěna. Rty, která vyznávají Jeho jméno v temnotě, vykonávají čin hluboké kněžské odvahy, prohlašují, že realita je větší než naše utrpení a že Bůh zůstává hoden uctívání i když okolnosti šeptají jinak. Toto je liturgie vykupené srdce: ne představení pro pohodlné chvíle, ale neustálá, nákladná, *slavná* obětina — plod, který roste ne z pohodlí, ale z kořenů pijících hluboce z pramene věčné milosti.