Verš dne

Všechno, co má dech, chvalte Pána. Aleluja!

---

Každý nádech nasávaný do plic není pouhá biologie — je to vypůjčený oheň z božské krbu, posvátný závazek svěřený křehkým hliněným nádobám. Dýchat znamená již sám o sobě akt uctívání, tiché *ano* šeptané zpět Bohu, který se poprvé sklonil a vdechl život prachu. Žalmista nežádá o řečnickost, ani chrámové róby, ani teologickou jistotu — pouze prostá, neredukovatelná skutečnost dýchání se stává nástrojem chvály. To znamená, že žádné stvoření není vyřazeno z chóru, žádná zraněná duše příliš zlomená na zpěv, žádný okamžik příliš obyčejný na to, aby se stal posvátným místem. Nakonec je celá tvorba jediným, obrovským plicním systémem, vydechujícím jedno věčné *Aleluja* do tváře svého Tvůrce.