Verš dne

V den, kdy se budu bát, budu v tobě věřit.

---

V posvátné geografii lidského srdce zaujímají strach a víra sousední území, přesto však nemusí vést válku jednu proti druhé. Když se tma přitiskuje blízko a naše odvaha kolísá jako svíce ve větru, tento starověký žalm nás připomíná, že důvěra se stává nejen volbou, ale našim nejpřirozenějším útočištěm. Krása nespočívá v absenci strachu, ale v cílevědomém obracení našich chvějících se srdcí k Tomu, který má všechny naše zítřky v jeho pevných rukou. Jako dítě, které se instinktivně sáhne po objetí rodiče uprostřed hromu, naše duše nacházejí svůj nejpravý domov, když si zvolíme božskou důvěru místo světské úzkosti, přeměňujíce naše chvíle zranitelnosti v dveře hlubší intimity s Bohem.